Sbírky Muzeum umění Olomouc

Muzeum umění Olomouc, státní příspěvková organizace

Muzeum umění Olomouc - (dříve Galerie výtvarného umění) bylo založeno 5. dubna 1951 jako součást Vlastivědného muzea v Olomouci. Po roce 1989 se osamostatnilo, nyní rozvíjí svoji veřejnou expoziční, výstavní, osvětovou) činnost ve třech budovách. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo kultury České republiky. Muzeum spravuje zhruba 91 608 sbírkových předmětů (z oblasti malířství, sochařství, kresby, volné a užité grafiky, fotografie, užitého umění a dokumentace architektury), takže je po této stránce třetí největší institucí svého druhu v českých zemích. Kromě toho však muzeum spravuje dalších asi 105 tisíc sbírkových předmětů Arcibiskupství olomouckého.

Sbírky

Další - Architektura

Další - Fotografie

Sbírka vznikla v roce 1966. Za prvních dvanáct let existence sbírky se podařilo shromáždit kvalitní soubor bezmála osmdesáti fotografií, zahrnující jak klasiky avantgardní fotografie, tak i soudobé progresivní autory. Po roce 1978 nastal ve sbírce desetiletý útlum. Akviziční činnost se obnovila počátkem devadesátých let 20. století, kdy z podnětu Pavla Zatloukala byla vytvořena rozsáhlá kolekce autorů olomoucké skupiny DOFO. Koncem devadesátých let se stala kurátorkou sbírky Helena Mrázová Musilová a v souvislosti s přípravou rozsáhlého výstavního projektu Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939-1989 se začal v profilu sbírky vytvářet soubor domácí fotografické produkce v časovém průřezu od šedesátých do konce osmdesátých let dvacátého století. Sběr materiálu byl zaměřen především na konceptuálně pojatou fotografii a také na prozatím opomíjenou fotografickou dokumentaci akcí a happeningů. Vznikla dnes naprosto unikátní kolekce, která je v kontextu ostatních fotografických sbírek v České republice zcela výjimečná a příležitostně se stále rozšiřuje. K dalšímu posunu ve sbírce došlo začátkem nového tisíciletí. Velké množství přírůstků se podařilo uskutečnit z výstavní přehlídky Česká a slovenská fotografie 80. a 90. let 20. století. Od začátku roku 2007, od kdy je kurátorkou podsbírky Štěpánka Bieleszová, se sběr materiálu zaměřil i na klasiky české meziválečné fotografie, jejichž práce zatím ve sbírce chyběly. Díky spolupráci s teoretičkou fotografie Annou Fárovou se podařilo získat například díla Františka Drtikola, Jaromíra Funka, Jaroslava Rösslera, Eugena Wiškovského, Josefa Sudka. Dnes je sbírka klasifikována jako třetí největší sbírkový fond toho druhu na území ČR. Zahrnuje jak černobílé fotografie, tak i řadu ušlechtilých tisků z období 20. let minulého století. Od konce 90. let se ve sbírce začaly shromažďovat i ukázky fotografie 21. století.

Další - Kresba

Další - Obrazy

1. Evropské malířství 14.-18. století Sbírku evropského malířství 14.-18. století tvoří soubor obrazů malovaných většinou olejem na plátně, ale také na dřevě a mědi ve figurálním, portrétním i krajinářském žánru. Těžiště sbírky tkví v obrazech středoevropských barokních mistrů. Z významných děl středoevropského okruhu je třeba jmenovat díla Johanna Heinricha Schönfelda, Johanna Spillenbergera, Karla Škréty, Petra Brandla, Wolfganga Heimbacha, Johana Antona Eismanna, Martina Johanna Schmidta, Franze Antona Maulpertsche, Johanna Wenzela Bergera a Angeliky Kaufmannové. V neposlední řadě je v tomto souboru také soustředěno mnoho zajímavých děl umělců moravské provenience (Martin Antonín Lublinský, Jan Kryštof Handke), které mají úzké vazby k místním, zejména církevním památkám. Velmi kvalitní je zastoupení evropských malířů 14.-18. století. Součástí italského okruhu je nejstarší exponát celé sbírky - deskový obraz Aretinského malíře z poloviny 14. století. Dalšími významnými díly italské provenience jsou především Kojící Madona od neapolského malíře Bernarda Cavallina, Bathseba v lázni od Lucy Giordana a dva protějškové obrazy Apollóna a Merkura od benátského malíře 17. století Pietra della Vecchia. Poměrně široce je zastoupen také okruh nizozemského malířství, který reprezentuje zejména zálibu středoevropských sběratelů v malých holandských mistrech s tradičními náměty zátiší, krajiny a žánru. Nesporně jedinečným dílem této kolekce je obraz pozdního nizozemského manýristy Fredericka van Valckenborcha Fantastická krajina s mlýny a malířem. Od roku 1990 systematická akviziční politika Muzea umění Olomouc umožnila uskutečnění významných nákupů, které tuto kolekci nemálo obohatily (Mathäus Gundelach, Pier Francesco Mola, Pietro della Vecchia. 2. Středoevropské malířství 19. století Sbírku středoevropského malířství 19. století tvoří soubor obrazů malovaných většinou olejem na plátně ve figurálním, portrétním i krajinářském žánru. Kolekce se soustřeďuje převážně na česko-rakouskou oblast. Vedle děl rakouských malířů (Rudolf von Alt, Franz Alt, Hans Makart) je ve sbírce výrazně zastoupen okruh českých malířů 19. století (Josef Bergler, Antonín Machek, Antonín, Amálie, Josef a Quido Mánesové, August. B. Piepenhagen, Josef Navrátil, Bedřich Havránek, Soběslav H. Pinkas, Julius Mařák, Antonín Chittussi, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Jakub Schikaneder, Luděk Marold. 3. České malířství 20. a 21. století Sbírku českého malířství 20. století, která zahrnuje všechny významné proudy a směry 20. století, tvoří soubor obrazů malovaných většinou olejem na plátně, ale také nejrůznějšími kombinovanými technikami. Jádro sbírky tvoří jednak kolekce klasické moderny z let 1900-1930 (Jan Preisler, Antonín Slavíček, Miloš Jiránek, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Foltýn, Toyen ad.), dále pak soubor Skupiny 42 (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, Jan Smetana) a jako určitý pandán ke kolekci klasické moderny soubor obrazů ze 60. let (Mikuláš Medek, Robert Piesen, Jiří John, Aleš Veselý, Eduard Ovčáček, Jan Kotík, Jan Kubíček, Zdeněk Sýkora, Vladimír Mirvald, Dalibor Chatrný, Jiří Kolář, Vladimír Fuka, Vladimír Kopecký, Rudolf Fila, Jaroslav Vožniak ad.) s těsnými vazbami na další sbírky. Vedle uvedených kolekcí patří k podstatnému souboru také kolekce hlavních osobností působících na střední Moravě (např. Radoslav Kutra, Slavoj Kovařík, Miroslav Šnajdr st., Jan Kratochvil ad.). Akviziční politika od roku 1990 je zaměřena vedle občasného doplňování meziválečného umění především na období 1945-1989. Toto období bylo v posledním desetiletí výrazně preferováno v souvislosti se založením Středoevropského fora Olomouc (2006) a záměrem začlenit české poválečné umění do středoevropského rámce. Postupně byly získávány nejen díla od klíčových českých představitelů dobově podmíněných tendencí, ale také od mimořádných solitérů a v neposlední řadě rovněž od autorů, kteří působili či působí v exilu. Stranou akvizičního zájmu nezůstali ani umělci spadající do kolekce art brut, která jako celek je největší a nejkvalitnější sbírkou v českých institucích. Zcela zásadním a v českém galerijním a muzejním prostředí ojedinělým počinem pak bylo důkladně promyšlené získávání děl od významných představitelů poválečné středoevropské výtvarné scény (Slovensko: R. Fila, A. Mlynárčik, M. Dobeš, M. Urbásek, J. Želibská, D. Tóth, O. Laubert, J. Meliš, I. Minárik, K. Bočkayová, M. Bočkay, L. Teren. Maďarsko: I. Nádler, I. Bak, D. Maurer, E. Tot, S. Pinczehelyi, L. Fehér. Polsko: T. Kantor, A. Lenica, J. Mikulski, H. Stażewski, R. Winiarski, J. Kraupe-Swiderska, J. R. Zielinski, W. Pawlak).

Další - Užitá grafika

Podsbírku užité grafiky tvoří exlibris, novoročenky a jiná drobná užitá grafika. Nejpočetněji je zastoupena tvorba českých a slovenských výtvarných umělců-zhruba 20.000 listů od 500 autorů. Součástí sbírky je drobná grafika zakladatelských osobností moderního českého výtvarného umění počínaje Josefem Mánesem a Mikolášem Alšem, zcela reprezentativní jsou soubory Josefa Váchala, Františka Koblihy, Vojtěcha Preissiga, Karla Wellnera, Vojtěcha Cinybulka, Emila Kotrby, Jaroslava Vodrážky ad. Německá část sbírky obsahuje díla stopadesáti německých grafiků, mezi jinými např. Maxe Klingera, Josefa Sattlera, Bruna Hérouxe, Aloise Kolba nebo vídeňského Franze von Bayros. V druhé polovině osmdesátých let byla sbírka doplněním o výbory z díla předních olomouckých grafiků z let 1967-1986 částečně profilována jako regionální. V padesátých až osmdesátých letech byla sbírka užité grafiky součástí společné sbírky kresby, volné a užité grafiky. Od začátku osmdesátých let je vedena jako samostatná sbírka. V roce 2005 byla sbírka doplněna o akvizici 63 kusů českých filmových plakátů z šedesátých až osmdesátých let 20. století.